Přechylování

Petra Tomková

Předmět: Český jazyk a literatura

Téma: Přechylování

Ročník: 2. ročník SŠ

Doba trvání: 2 hodiny ve škole, domácí příprava

Návaznost: lekce navazuje na slovotvorbu v ženském rodě

Cíle:

– definovat pojem přechylování

– orientovat se v odbornějším textu

– zaujmout stanovisko k praktickému mluvnickému problému ze současnosti, zda ženská jména přechylovat, či nepřechylovat

– odlišit podstatné a nepodstatné informace, sepsat své myšlenky, vhodně argumentovat

Metody:

– brainstorming

– T-graf

– argumentační esej

Popis lekce:

EVOKACE

Žáci ve 3 minutách rozmýšlí a zapíší do sešitu, co si představí pod pojmem přechylování. Mohou konzultovat se sousedem.

UVĚDOMĚNÍ SI VÝZNAMU INFORMACÍ

Žáci obdrží text Oliva vs. Valdrová. Bitva o přechylování.

Text přečtou minimálně dvakrát. Po prvním čtení je vhodné, aby si uvědomili svůj vlastní postoj k přechylování. Při druhém čtení si barevně do textu označí zásadní argumenty proč přechylovat a proč nepřechylovat. Každý žák vybere 3 stěžejní myšlenky z obou stanovisek a uspořádá je do T-grafu.

Učitel vysvětlí, jak stylizovat argumentační esej.

Reflexe

Žáci esej donesou do další vyučovací hodiny. Žáci eseje sdílejí ve čtyřčlenných skupinkách. Skupina zvolí nejpřesvědčivější text, který bude sdílet celá třída.

K procvičení byl využit článek z Průvodce výstavou Libverda 2019 (Každoroční zemědělská výstava se koná v areálu naší školy na začátku září. Škola rovněž spolupořádá soutěž Mistrovství floristů ČR, o které se v článku hovoří.)

V celkovém pořadí v kategorii senior se stala vítězkou Monika Vencelová za společnost FlowerCompany s.r.o. Praha, ale vzhledem k jejímu slovenskému původu titul Mistr ČR ve floristice v kategorii senior získala druhá soutěžící v celkovém pořadí, Jindřiška Hochwalderová z Děčína.

Žáci byli vyzváni, aby text přepsali a ve dvojici všechna vhodná slova buď důsledně přechylovali, nebo nepřechylovali. Úkolem je zamyslet se nad srozumitelností takové věty.

Reflexe učitele:

Téma hodiny jsem zvolila díky článku v Lidových novinách. Způsob zpracování článku mě přivedl k využitým metodám. Témata RWCT se totiž netýkají mluvnické látky příliš často.

Při evokaci vyšlo najevo, že žáci slovo přechylování vůbec neznali.

Při první hodině bylo náročné hlídat čas, protože žáci byli zprvu zaskočeni délkou textu. Je potřebné dále sledovat čas nutný k vysvětlení zápisu do T-grafu a kompozice argumentačního eseje. Pomalejším žákům je vhodné říci, aby si práci, kterou nestihnou, donesli k dopracování domů.

Žáci většinou reagovali na téma pozitivně. Argumentační esej vypracoval každý žák. Práce hodnotím jako povedené.

Text z Lidových novin

25. září 2019 5:20 Lidovky.cz > Relax > Zajímavosti

Oliva vs. Valdrová. Bitva o přechylování

Zdroj: https://www.lidovky.cz/relax/zajimavosti/oliva-vs-valdrova-a-bitva-o-prechylovani.A190923_132009_ln-zajimavosti_ape

Měly by mít ženy možnost vybrat si, zda budou používat zakončení -ová, nebo zákon o matrikách neměnit? Jaký názor mají Karel Oliva, jazykovědec a bývalý ředitel Ústavu pro jazyk český, a Jana Valdrová, soudní znalkyně v oboru jmen a příjmení?

Veřejný prostor nyní ovládla debata o přechylování ženských příjmení. Bohužel se ale rozvinula tak, že protistrany argumentují v odlišných oblastech. Zastánci přechylování opírají svůj pohled o potřebu jasné a srozumitelné komunikace, o zákonitosti české mluvnice a o jazykovědné argumenty obecně. Odpůrci argumentují negativitou svého vnímání přechýlených příjmení (ať už je důvodem čistě estetika, či pro to mají jiné důvody) s poukazem na zvyklosti v cizích jazycích nebo problematikou diskriminace těch žen, které si formu příjmení nemohou svobodně zvolit, oproti těm, jimž současná pravidla volbu umožňují. Je zřejmé, že jde o argumenty navzájem mimoběžné, které se proto vlastně nemohou dostat do produktivního názorového střetu. Jediná možnost, jak mezi nimi rozhodnout, je proto vybrat si jeden z uvedených pohledů, komunikačně-jazykovědný nebo percepčně-estetický, jako prioritní a přijmout jemu příslušnou argumentaci.

Karel Oliva, jazykovědec a bývalý ředitel Ústavu pro jazyk český

Moje osobní volba je dát přednost komunikačnímu hledisku svázanému s jazykovou správností. Přechylování totiž ženským příjmením udílí formu, jež umožňuje zřetelné vyjádření jak ženského rodu, tak potřebného pádu, což obojí je potřebné pro bezproblémové porozumění českým větným konstrukcím. V běžném jazyce tak standardně dochází k přechylování jak příjmení, jež jsou v českém prostředí běžná (Novák-ová, Švarc-ová, Čern-á), tak příjmení cizích (May-ová); bez toho je totiž porozumění, že jde o ženu, a vyjádření pádu problematické.

Ve větném kontextu lze rod i pád samozřejmě vyjádřit i alternativně: například u sousloví „Angelina Jolie“, kde není problém skloňovat křestní jméno „Angelina“, nedochází k přechýlení příjmení, neboť pád celého spojení se dá vyjádřit vyskloňováním jména křestního. Podobná je situace i při uvedení kombinace jména a funkce či jiné klasifikace („bikerka Nash“). V těchto případech nemůže dojít k nedorozumění, a proto nepřechýlení příjmení zde nepůsobí problémy.

Nelze dále přehlédnout, že přechylování s sebou v určitých případech kontaktu se světem přináší problém, že jména manželů (či otce a dcery) nejsou shodná, což v některých zemích může vést k nepříjemnostem při pasové kontrole či ubytování.

Nejvhodnější řešení

Navíc – i v české jazykové situaci – platí, že z přechýleného tvaru příjmení nelze vždy jednoznačně rekonstruovat tvar nepřechýlený: například příjmení psané „Picková“ může být přechýlenou formou mužského „Picka“, „Picek“, „Picko“ či (s odlišnou výslovností) „Pick“, ženské příjmení „Dubová“ bude sice nejčastěji souviset s mužskou formou „Dub“, ale v ČR žije i přes 220 mužů s příjmením „Dubový“. Pokud by tedy mělo dojít ke změnám, měly by se asi přednostně týkat toho, že do zápisu jmen v matrice a dalších úředních dokumentech bude přidána informace o podobě příjmení příbuzných osob opačného pohlaví, což by usnadnilo cestování, zápis jmen dcer a podobně. To ale nic nemění na tom, že z hlediska funkční komunikace je užívání přechýlené formy pro ženy nejvhodnějším řešením, neboť umožňuje vyjádření rodu a pádu v českých větných konstrukcích.

Naopak nepřechýlená příjmení nic z toho nedovolují, neboť jsou ve tvaru rodu mužského a nesklonná, což způsobuje v lepším případě komunikační nejasnost, často ale vede až k vyjádřením, která jsou zcela zavádějící („Vedoucími postavami hnutí nezúčastněných zemí se stali Tito a Gándhí“ – míněna je ovšem Indíra Gándhíová). U cizích příjmení stojí za zmínku i fakt, že často uváděný argument o „českém komolení cizích jmen přidáváním koncovky“ by měl být ve světle takových dokladů jako anglického „Trumps arrive in France“ – „Trumpovi přijíždějí do Francie“ nebo německého „von der Leyens EU-Kommission“ – „Evropská komise von der Leyenové“ (obojí snadno dohledatelné na webu) přinejmenším revidován, spíše ale opuštěn, neboť – jak je zřejmé – koncovky těmto příjmením přidávají v případě potřeby i původní jazyky.

Otázka estetického vnímání je samozřejmě zcela individuální – někomu se přechylování nelíbí, nepochybně je ale i dost těch, kdo jej podporují. Zdůraznit je přitom potřeba skutečnost, že legislativní úprava se vztahuje pouze na zápisy do úředních dokumentů. Užívání příjmení v jakékoliv podobě v běžném životě ani novela, ani původní zákon nijak neupravují.

Karel Oliva

Jana Valdrová, soudní znalkyně v oboru jmen a příjmení

Přechylovací povinnost, ukotvená v zákoně č. 301/2000 Sb. o matrikách, jménu a příjmení, v současnosti neumožňuje svobodnou volbu mezi nepřechýleným a přechýleným tvarem příjmení. Některé argumenty se opakují, a proto zaslouží pozornost.

1. Bez přechylování nepoznáme rod. Stává se to velmi vzácně, neboť u příjmení obvykle stojí rodově specifická osobní jména, například Greta (Thunberg), Angela (Merkel). Když v roce 2009 nepřechylovala moderátorka Kocumová v televizi příjmení běžkyň, a byla kvůli tomu „odejita“ ze sportovní redakce, podpořilo ji v Lidových novinách přes tisíc lidí, kteří s rodem běžkyň neměli potíže. Zuzana Kocumová kromě toho ukázala, že moderování sportovních přenosů bez přechylování je možné a srozumitelné.

2. Nepoznáme, co je podmět a co předmět.

Ve větě „Seleš porazila Graf“ hrozí podobná záměna podmětu za předmět jako ve větě „Krejčí porazila Janů“, „Vítkovice porazily Klánovice“, „Miriam porazila Dagmar“. Kdo chce zdůraznit, že právě Dagmar zvítězila nad Miriam, učiní tak intonací nebo sílou hlasu. V psaném textu ale použije na prvním místě podmět (v jazykovědě jde o problém aktuálního členění větného).

3. Přechylování vychází ze struktury českého jazyka. Ano, stejně jako nepřechylování. Nepřechylujeme a neskloňujeme, a přesto umíme používat jména Nikol, Ingeborg, domácké tvary Any, Eli a mnoho dalších. Jmenuje se někdo Ester White? Prosím: „půjdu do kina s Ester White / bez Ester White“, potkala jsem Ester White“… Nesklonná jsou příjmení Krejčí, Martinů; i ta umíme používat. V češtině používáme i mnoho nesklonných podstatných jmen (kupé, párty atd.).

4. Některá příjmení se přechylují, jiná ne. Za radami tohoto typu se skrývá bezradnost, jak zacházet s jazyky, v nichž ani nelze poznat, které z jmen vlastně plní funkci příjmení. Na světě je kolem sedmi tisíc jazyků; správně označovat cizinky je možné jen tehdy, jestliže jejich jméno či jména nepočešťujeme a nepřechylujeme.

5. Místo -ová bychom museli použít ve větě nějaké slovo, které vyjádří rod. Čeština je dokonce i mezi slovanskými jazyky jedinečná tím, že má pět slovních druhů, z nichž můžeme poznat rod. Jinými slovy: rod označované ženy vyjde v češtině téměř vždy najevo. Cituji z Wikipedie: „Ivana Marie Trumpová, rozená Zelníčková (…) je česko-americká podnikatelka, bývalá lyžařka a modelka“. Nyní použiji skutečné příjmení: „Ivana Marie Trump, rozená Zelníčková (…) je česko-americká podnikatelka, bývalá lyžařka a modelka“.

Sedmdesátileté úsilí

6. Nepřechylování je jen módní vlna a uměle vyvolaný problém. V roce 1946 byla nuceně přechýlena příjmení příslušnic etnických menšin v Československu. Za socialismu se matriky řídily pokynem členky Ústavu pro jazyk český M. Knappové, podle níž se má přechylování vztahovat „na jakékoliv užívání ženského příjmení v češtině, a to bez zřetele na původ příjmení a na to, zda je jeho nositelkou Češka, nebo cizinka“. V roce 2000 jsem se cizinek zastala u Českého helsinského výboru pro lidská práva. Problém se opakovaně řešil (a nevyřešil) v parlamentu. Přes sedmdesát let trvající úsilí nelze nazvat módní vlnou.

7. Dobře, nechme cizinkám jejich příjmení, ale Češky přechylujme, jsme v Česku. Otázka zní: jakým právem mají ženská příjmení povinně vyjadřovat pohlaví? (Proč ne mužská?) Přechylovací formant -ová (původně -ova) se vyvinul jako jazykový signál přiřazení ženy k otci nebo manželovi. Některé ženy jej prostě nechtějí i z těchto důvodů.

8. Ženy si přece už dnes mohou vybrat. Mohou, avšak pouze za podmínek, které ukládá zákon, například hlásí-li se k cizí národnosti. Kolik z nich by tak postupovalo i v případě, že bude uzákoněna svobodná volba tvaru příjmení?

Zrušením přechylování příjmení jménem zákona napraví česká legislativa dlouhotrvající přednost mluvnice před lidskými právy. Ještě vážnější situace je v oblasti tvorby a registrace jmen a příjmení trans lidí; diskuse o nich nás teprve čekají.

Jana ValdrováUkázky prací žáků

A

Jsem pro přechylování, protože člověk pozná, zda se jedná o mužský či ženský rod. Někdo ale říká, že přechylování s sebou přináší problém, že jména manželů (či otce a dcera) nejsou shodná, což v některých zemích může vést k nepříjemnostem při pasové kontrole či ubytování.

Měly by se tedy do zápisu jmen v matrice a dalších úředních dokumentech přidat informace o podobě příjmení příbuzných osob opačného pohlaví, což by usnadnilo právě cestování, zápis jmen a podobně.

Tím pádem pro přechylování jsem. Přechylování je jasné a přehledné a nevznikne problém špatného oslovení a podobně. Umožňuje vyjádření rodu a pádu v českých větných konstrukcích, naopak nepřechýlená příjmení nic z toho nedovolují.

B

Myslím si, že není nutností přechylovat.

Spousta lidí, hlavně žen, má s přechylováním problém. Hlavně u jmen a příjmení. Nemuselo by tomu tak být, kdybychom ženský rod zdůraznili ve větě jinak.

Někteří lidé oponují tím, že by to bylo moc složité a nepřehledné. Podle mne je to právě naopak. Kdybychom z věty vypustili jen -OVÁ, význam věty by se nijak rapidně nezměnil. Bez přechylování bychom se nemuseli potýkat s diskriminací či povyšováním žen nad ostatními. Když to funguje jinde, proč ne u nás?