Kritické listy 43

Jaký jsem čtenář?

Hledání odpovědi na tuto otázku může pomoci našim žákům přemýšlet o mnoha věcech: kdo ovlivnil jejich vztah ke čtení, kdo a kdy je naučil číst, které žánry je nejvíce uspokojují a kteří autoři je svým stylem u knihy udrží. Která kniha je nikdy nezklame a jak zareagují, když se to přeci jen stane a u knihy nedokážou vydržet. Za jakých podmínek se jim čte dobře a kdy je čtení otravuje. Při sepisování odpovědí na hlavní otázku jaký jsem čtenář? I na řadu podotázek, které jsem vyjmenovala, vzniká tzv. čtenářská biografie neboli životopis čtenáře. Pokud žák neměl dosud příležitost přemýšlet o sobě jako o čtenáři, může to udělat právě při psaní biografie. Během školní docházky by měl dostat tuto příležitost vícekrát, aby mohl pozorovat, jakého pokroku dosáhl, jak se jeho čtenářství proměnilo.

Učitelům může čtenářská biografie pomoci porozumět tomu, proč žák dovede plynule nahlas číst, ale nedovede pochopit, o čem text pojednává. Dočteme se totiž, že se naučil číst už v pěti letech a jeho babičky a dědečkové rádi poslouchali, jak jim nahlas předčítá. Nikdo se ho ale neptal na to, zda rozumí tomu, co čte. Jiný žák může mít potíže s tím, aby si vybral pro sebe tu správnou knihu (která by ho zaujala a u které by vydržel), protože nechodil s rodiči do knihovny a doma neměl mnoho dětských knih – a když nějaké doma našel, byly to pohádky poděděné po rodičích (s minimem ilustrací). Bez možnosti výběru neměl možnost trénovat si, co zvolit. Příklady čtenářských biografií si můžete přečíst v článku Štěpánky Klumparové.

Někdy může být cenné zjistit i od rodičů našich žáků, jací jsou čtenáři. Jak je možné to udělat, popisuje ve svém textu Blanka Drozdková, učitelka v ZŠ. Leckterý rodič při tom konstatuje, že on sám nemá na čtení čas, přestože ví, jak je čtení důležité a radostné.

Možná i vy sami, milí čtenáři KL, nemáte ve svém dospělém věku na čtení tolik času, kolik byste chtěli. Nutnost číst mnoho různých druhů textů, z nichž mnohé jsou věcné nebo nezáživné a většina z nich k nám přichází v elektronické podobě, vede k tomu, že ve volný čas nechceme trávit opět nad písmenky a raději se jdeme projít, najíst do restaurace, popovídat si s přáteli. Tak je čtení pro radost vytěsňováno čtením z povinnosti, kvůli práci. Možná závidíme dětem a dospívajícím, že pro ně může být kniha způsobem, jak relaxovat. Dopřejme jim mnoho příležitostí k četbě pro radost. Později už třeba nebudou mít čas…

Obsah

Rozhovor

Rozhovor s Alicí Nellis

K úvaze

Knižní „cukrárny“ aneb Čtenářské kontinuum v praxi, M. Marešová

Popisné záznamy při práci se čtenářským vývojovým kontinuem, H. Košťálová

Předčítáte? Předčítáme, O. Hausenblas

Co je plánování pozpátku (backward design)?, G. Wiggins, J. McTighe

Lekce a komentáře

Jaký jsem čtenář?, B. Drozdková

Studentské čtenářské biografie, Š. Klumparová

Zbojníci, lapkové a loupežníci, M. Olšáková

Magické číslo tři, K. Šafránková

Před reklamou neutečeš, postav se jí tedy čelem, B. Kotoučová

Sebehodnocení už v 1. třídě?, J. Šístková

Dubový hrdina aneb Kritické myšlení v globálních tématech, E. Malířová, M. Pavlíčková

Co se děje u nás v kritickém myšlení

K. Šafránková

Kniha, která pomohla

Útěk z Treblinky, Ch. Rajchman

Škola v literatuře

Samskola, R. M. Rilke

Nabídky

Letní škola KM

Pokračování kurzu Čteme s nečtenáři

Citáty

Alberto Manguel: Dějiny čtení. Host, Brno 2007

Co se do čísla 43 nevešlo:

K lekci Moniky Olšákové „Zbojníci, lapkové a loupežníci“ – ukázka z knížky Ronja, dcera loupežníka

Ke článku E. Malířové a M. Pavlíčkové „Dubový hrdina aneb Kritické myšlení v globálních tématech“