Jednou kos Merula přistál na trávníku. Těsně před zobáčkem se mu vinulo něco dlouhého a hladkého. Chvilku se rozhlížel, postával, a pak po tom klovl. A udělal dobře: ona to byla žížala, kosí špageta.
Žížalou hrklo, jako když se rozjede parní lokomotiva – tak tak že se stačila chytit nejbližšího kořínku. Držela se pevně, jako by to byla záchranná brzda, ale kos nepovolil: tahal a tahal, až v žížale brnkalo. V tu chvíli byla pořádně napnutá, jak tohle dopadne.
Zdroj: Jiří Dvořák, Slepice a televize, Baobab 2011, 2. vyd.
Kompletní text a zadání si můžete stáhnout zde:
Materiál připravily Květa Krüger a Kamila Bergmannová, Program RWCT, 2020.