O českém králi a římském císaři Karlu IV. – 2. ukázka

   „Stará známá nemoc, královno. Dna, bolestivý zánět kloubů. U císaře se ohlásila už před dvaceti lety a její projevy jsou stále vážnější.“
   „Bude ještě moci chodit? Bude se moci vůbec hýbat, nebo snad …“ nemohla to vyslovit. Po tváři jí stékaly slzy.
   Baltazar jen pokrčil rameny.
   „My lékaři umíme jen léčit. Život dává a bere Bůh.“

PAUZA, otázka: Jak této větě rozumíš? Co myslíš, že Baltazar vlastně chtěl Alžbětě říci?

   Alžběta si osušila tvář a vrátila se k manželovi. Vypadal jako bez života, popelavou tvář ztrhanou krutou bolestí.
   „Musíš bojovat, Karle. Ještě nemůžeš odejít.“ Držela jeho chladnou ruku ve své a nevěděla, co říkat. Jak dodávat odvahu muži, kterého tolik obdivovala…?
   Probděla nad jeho lůžkem celou noc. Ale Karlův stav se nelepšil.
   Ráno se Alžběta rozhodla přinést oběť nebi. Vydala se z Karlštejna pěšky a bosa na Pražský hrad. Každý krok byl pro ni utrpením. Bože, pomoz…! Kráčela bahnitými cestami, po lesních pěšinách, nakonec po dlažbě a špíně pražských ulic.

Zdroj: Alena Ježková, Příběhy českých knížat a králů, Albatros 2007.

Kompletní text a zadání si můžete stáhnout zde:

© Materiál připravily Květa Krüger a Kamila Bergmannová, Program RWCT, 2020.