Ve váze uprostřed stolu se skvěl rudý tulipán. Byl nádherný jako královská nedělní domácí čepice. Když uvadl, přinesl otec z květinářství okamžitě zase čerstvý. Třeba třikrát za týden.
„Tumáš!“ daroval matce květinu.
„To jsi hodný, že na mě myslíš!“ potěšila se matka. Zčervenala radostí, také ona se podobala nyní krásné květině. Dala do vázy čerstvou vodu, tiše si při tom zpívala. Pohladila otce po tváři. Na květině s oblibou sedával anděl domácí. Možná, že vedle andělů strážných je to vůbec nejrozšířenější sorta. Obyčejný, nenápadný, nepříliš velký andílek. Něco jako vrabec mezi ptáky.
Zdroj: Petr Chudožilov, Příliš mnoho andělů, Albatros 2013.
Kompletní text a zadání si můžete stáhnout zde:
© Materiál připravily Květa Krüger a Kamila Bergmannová, Program RWCT, 2020.