Vážení a milí čtenáři,
Kritické listy , které máte před sebou, jsou naším (po letní škole v Lipnici možno říci dalším) společným pokusem věnovat větší pozornost jednomu tématu – hodnocení. Látka, jíž se na těchto stránkách věnujete odborně, mne „potkala“ v podobě dvou příhod.
V minulém čísle Kritických listů učitelka Naďa Černá popsala, jak si s dětmi v recitační dílně vytvořila kritéria hodnocení, a na svém synovi i jeho spolužácích jsem viděla, jak se děti snažily ve své přípravě k přednesu i při hodnocení sledovat to, nad čím se shodly, že bude hodno jejich pozornosti.
Pro nemoc ale dostala na delší čas třídu jiná paní učitelka. Dle týdenního plánu došlo i na recitační dílnu. Mohlo by se zdát, že jasně napsaná a formulovaná kritéria, se kterými jsou děti zvyklé pracovat, zjednoduší práci i „suplu“. Suplující pedagog ovšem pojal dílnu jako soutěž, a tak se stalo, že syn přišel domů s pláčem. Podobně asi jako teď vás, i mě hned napadlo, že kluk nevyhrál a je mu to líto. Jaké bylo mé překvapení, když stále ještě v slzách oznamoval, že vyhrál, ale o to že vůbec nejde. „Tak o co jde?“ zbystřila jsem. „Přece o to, že to nemá být soutěž! To za prvé! A když už se soutěžilo, tak to mělo mít pravidla. Učitelka se ale jenom zeptala, kdo by mi dal ,Mistra‘, a když se přihlásila většina dětí, rozhodla, že jsem zvítězil. Ale možná, že někdo jiný by dostal mnohem více hlasů nebo aspoň stejně. Vždyť mistrů může být ve třídě mnoho.“
Malá školní epizoda? – Možná, že ji tak můžeme vnímat jen proto, že nevíme, co všechno se odehrálo v hlavách všech ostatních dětí a jaké si z toho vzaly „ponaučení“.
K sledování další příhody se přenesme na vysokou školu. Studenti měli napsat a přednést před ostatními svůj autorský text. Úroveň textu a jeho interpretace, tedy přednes, se hodnotily odděleně.
Jedna ze studentek fakulty dostala za svůj niterný text velmi kladné hodnocení, ale za exaltovaný přednes sklidila od spolužáků velmi ostrou kritiku. Ze stupínku odcházela se zvláštním úsměvem a uspokojením. Vyjádřila jsem jí po hodině obdiv, jak hrdě a statečně uměla přijmout mnohdy nevybíravá slova kolegů. „Víte, mým jediným cílem dneska bylo se při čtení toho textu nerozplakat. A to se povedlo. Příště už můžu chtít od sebe více.“
Vašim žákům i studentům přeji, aby společně přijatá kritéria hodnocení pochopili tak dobře jako můj syn a aby jim sebehodnocení pomáhalo k růstu tak jako té dívce. A vám držím palce, abyste jim v různých etapách jejich osobního rozvoje uměli být kvalifikovanými rádci i citlivými průvodci.
Nina R.
Stati
Hodnocení a sebehodnocení, E. Urbanovská
Portfolio – nástroj k hodnocení a sebehodnocení, H. Košťálová
Co se děje u nás
Kritéria pro lekci, H. Košťálová
Co se děje jinde
Na zkušené v Moldavsku, H. Košťálová
Naše téma – hodnocení
Jaké hodnocení zasít, abychom sklidili sebehodnocení? Š. Miková, J. Stang
Vnímanie chyby, M. Hejný
Postřehy k hodnocení žáka, J. Škrobánková
Hodnocení a klasifikace – trauma či tabu?, R. Slabáková
Hodnocení žáků očima inspektora, Z. Bělecký
Náměty z praxe
Hodnocení dětí ve školách Montessori, K. Randáková .
Potterování, L. Vnoučková
Čtvrtletní hodnocení, K. Krüger
Zpráva k ukončení školního roku
Slovo mají studenti
Otázka hodnocení, W. Pomajbo
Známky, Anonym
Neobvyklé hodnocení, K. Šenkyříková
Škola v literatuře
Jiskra ve sněhu, D. Fischerová
Lekce a komentáře
Volíme správná témata?, E. Kašparová.
Jak se učíme demokracii, B. Staňková
Drobničky
Přečetli jsme
Brána muzeí otevřená, J. Kmentová
Vzdělávací program Začít spolu, K. Krüger
Učím s radostí, M. Dvořáková
Z redakční pošty
K článku O. Hausenblase RVP místo osnov
Pozdrav z Kalifornie, J. Kargerová
Vážené kolegyně učitelky, …, E. Horová
Nabídky
Posilující výpisky z četby
Jan Slavík – Hodnocení v současné škole (Praha, Portál 1999)