Ale takovéhle zvuky vydávají jen sloni. Ti přece žijí jen v buši, kde by se vzali tady v džungli! Že by nějaké zvíře zabloudilo?
Džomo uvažoval, odkud se troubení asi tak ozývá. Pak opustil vyšlapanou stezku. Trnité větve keřů ho šlehaly do rukou a do obličeje. Žalostné troubení znělo stále zřetelněji. Přicházelo ze světlé mýtiny nedaleko odtud. Džomo se připlížil na dohled. To, co tam uviděl, bylo prostě neuvěřitelné: Uprostřed sluncem osvětlené mýtiny stál malý slon. Kýval chobotem a plácal ušima.
Překvapený chlapec začal usilovně přemýšlet. Slůně se asi zaběhlo. Jsou jeho rodiče blízko? Potřebuje pomoc? Jasně, to je ono! Slůně se zaběhlo daleko od svého stáda a ztratilo se. A teď potřebuje pomoc.
Džomo si ještě jednou zvíře pozorně prohlédl a stáhl se opatrně zpátky. Na stezce se dal do běhu. Teď šlo o každou minutu.
„Jak to prosím tě vypadáš?“ zvolal Dandu, když k němu Džomo přiběhl celý poškrábaný.
Ale Džomo jen zajíkavě vyhrkl: „Slon, tam v džungli. A je ještě malý!“
„Pomalu, chlapče, pomalu,“ řekl Dandu. „Co jsi vlastně viděl?“
Když Džomo dokončil své vyprávění, Dandu sáhl po vysílačce. Potom řekl turistům: „Pro dnešek bohužel musíme výlet ukončit. Je potřeba zachránit slona. Můj syn vás doprovodí zpátky.“
Džomo byl pyšný. Konečně může vést turisty sám! Ale ještě raději by šel se strážci za slonem!
Když splnil svou povinnost, po zbytek dne čekal Džomo netrpělivě na tatínka. Setkal se s ním ale až pozdě odpoledne. Dandu stál spolu s ostatními strážci parku na kotrbě malého nákladního auta. „Máme ho, Džomo!“ zavolal a poplácal malé slůně po zádech.
Zdroj: Rainer Crummenerl, Džungle, Thovt 2010.
Kompletní text a zadání si můžete stáhnout zde:
© Materiál připravily Květa Krüger a Kamila Bergmannová, Program RWCT, 2020.