Vážení a milí čtenáři,
minulé Kritické listy jsme poprvé v historii našeho časopisu věnovali téměř celé jednomu tématu. Jelikož i transformace školství spěje (i když pomalu a nejistě – viz oba články z úvodní rubriky) spíše k tématům a kompetencím než ke konkrétním obsahům v předmětech, považujeme soustředěnost na průřezová témata nebo pohled na výuku z určitého úhlu za stále potřebnější. A protože jsme občas svědky, jak mnozí učitelé, kteří se rozhodli začít se změnou, zkoušejí nejprve takzvané hry, vyzvali jsme pravidelné přispěvatele, aby při psaní svého příspěvku pomysleli tentokrát na aspekt hry.
Na některých stránkách, jež máte před sebou, se tedy pokoušíme otevřít a obrábět celkem staronové téma, a možná dokonce stále se opakující problém: dílny Kritického myšlení a Vaše výuka bývají poměrně často nováčky (ale rovněž méně poučenou veřejností laickou i odbornou – viz článek Z. Běleckého) označovány a vnímány jako pouhá hra, jíž je možná dobré čas od času výuku zpestřit, ale se „skutečným“ učením nemá nic společného.
Přiznejme si, že také my dospělí míváme rádi, když někdo pro nás připraví krátké hravé osvěžení – ledolamku, při níž poznáme sebe i ostatní v nečekaných a nezávazných situacích na nevážném (herním) území. Kolikrát už byli lektoři KM žádáni o soupis všech těch krátkých radostných aktivit! Jsme možná někde v hloubi tolik nenasyceni „lehkostí bytí“, že nezbývá než hru přijmout jako samozřejmou součást života. „Když se hra, jak se to obvykle dělává, vymezí jen vzhledem k práci, skutečnosti, vážnosti a opravdovosti, staví se falešně jen vedle jiných životních jevů,“ píše v Oáze štěstí Eugen Fink.
Bývá tedy napínavé sledovat, kolik pedagogů z našich kurzů se osmělí myslet a připravovat ne „jen“ hry jako osvěžení mimo „pravou“ výuku, ale účinnou stavbu výuky na základě hlubšího pochopení konstruktivistického modelu. Že při takovém vyučování pak vynalézáme, tvoříme, že při něm můžeme projevit city, touhy i fantazii, že se můžeme chovat stejně jako při hře, to vše pak totiž znamená, že to není jen hra.
Prof. Milan Hejný nám k tomu napsal: „Domnívám se, že jedna z cest, jak legalizovat hru jako edukační metodu, je rozbor schopností, které se hrou rozvíjejí. Na rozdíl od běžné výuky hra komplexněji zasahuje zkušenostní spektrum žáků. Obohacuje žáka nejen v kognitivní a metakognitivní oblasti, ale i v oblastech sociálního zrání a komunikace. Ve svém experimentálním vyučování na ZŠ v sedmdesátých a osmdesátých letech jsem měl možnost tuto skutečnost ověřit. Něco z toho bych docela rád publikoval v časopise, jako je váš, jenže brzdí mne nedostatek času. Musím psát do časopisů recenzovaných a s ISSN, protože takové publikace se počítají. Taková jsou pravidla té hry, kterou hrajeme.“
Abychom mohli hrát i tuto hru, sdělujeme našim přispěvatelům a čtenářům, že Kritickým listům bylo přiděleno mezinárodní standardní číslo seriálových publikací ISSN 1214-5823, které se vztahuje i k číslům vydaným v minulosti.
Nina R.
PS: Příště se chceme věnovat především (ale nejen) tématu multikultura. Své reflexe, komentáře, úvahy, lekce i fotografie posílejte na adresu nina.rutova@volny.cz
K úvaze
Plošné testování představuje vážné nebezpečí pro kurilkulární reformu, J. Straková
Reforma běží… Kdo koho doběhne? O Rámcovém vzdělávacím programu s B. Staňkovou
Co se děje u nás
Představujeme učitele a lektory Kritického myšlení, L. Kyncl
Certifikace v programu RWCT – KM, H. Košťálová
Pro lektory
Otázky ve vysokoškolské vyučovací praxi, H. Košálová
Pořád ten Bloom!, H. Košťálová
Jak psát zprávy o kurzech pro koordinační centrum KM
Co se děje jinde
Výuka čtení a psaní – inspirace z Kalifornie, M. Millerová, J. Kargerová
Varianty nabízejí další vzdělávací příležitosti
SKAV – stálá konference asociací ve vzdělávání
Naše téma: Hra
Poznámky ke hře aneb Možnosti a meze her, M. Vybíral
Hra a věda, spolu či proti sobě?, R. Slabáková
Pohybové hry na prvním stupni, V. Salvet
Hraní, nebo výuka?, Z. Bělecký
Lekce a komentáře
Hrajeme si, nebo se učíme?, F. Roubíček
Stůl (brebtavá hodinka prvňáků), D. Šafránková
What CAN YOU do with a TOUCAN?, V. Mahdalová
Gramatika v literatuře, I. Vodňanská
Životopisné pohlednice, H. Antonínová-Hegerová
Subjektivně zabarvený popis, L. Netušilová
Interkulturní výchova
Respektování odlišnosti, N. Černá
Svátky České republiky, USA a Velké Británie, T. Vávra
Jako v židovský škole, T. Foltýnová
Požehnání odřeného kolena, J. Kargerová
Škola v literatuře
Máte bratra?, Lépe nikdy než pozdě, E. Frynta
Soudničky, K. Poláček
Přečetli jsme
R. Fouts, S. T. Mills: Nejbližší příbuzní, K. Petrošová
E. Fink: Oáza štěstí, J. Kmentová
Nabídky
Základní kurzy