V lese plném lupičů

Práce s textem on-line

TEXT:

V lese plném lupičů

   Bylo slunné ráno, ale Martinovi to moc radost neudělalo. Už několik dní byl hrad obléhán nepřáteli.
   „Jak tohle asi skončí,“ přemítal Martin, zatímco nesl vodu ze studny do kuchyně. Kuchař vyprávěl, že co nevidět přijde útok.
   Možná právě o tom mluvil hrabě s velitelem stráží? Martin natahoval uši.
   „Musíme vyslat posla, který dojde pro posily,“ zaslechl tichý hlas hraběte.
   „Ale já tady potřebuji každého ozbrojeného muže,“ namítal strážný.
   Vtom se hrabě zadumaně podíval směrem k Martinovi a zavolal:
   „Hej, ty tam, kuchtíku! Pojď sem!“
   Překvapený Martin poslechl.
   „Pospěš, jak nejrychleji můžeš, na sousední hrad, tam požádej mého bratrance, aby nám se svými rytíři přispěchal na pomoc,“ poručil mu hrabě. „Půjdeš-li lesem, stihneš to do večera.“

PAUZA, otázka: Co myslíš, bude nebo nebude Martin potěšený, že ho hrabě pověřil takovým důležitým úkolem? (Proč?)

   Martin zatajil dech. Má běžet přes les? Sám?
   Tam se to přece hemžilo lupiči a násilníky! Všichni pocestní se lesu vyhýbali. Nebo utvořili skupinky a pacholci je chránili sekerami a kopími!
   „Ale, ale…,“ koktal Martin.
   „Neodporuj!“ pohrozil mu strážný.
   Hrabě stáhl z prstu pečetní prsten.
   „Vezmi si ho a dobře uschovej.“ Podal prsten Martinovi. „Poslouží mému bratranci jako důkaz, že tě posílám já.“

PAUZA, otázka: Myslíš, že se Martin na sousední hrad vydá? Půjde přes les? Nebo bude hledat jiné řešení?

   Strážný chytil chlapce za límec, táhl ho ke vchodu do temné tajné chodby, která vedla z hradu, a strčil ho dovnitř. Martinovi nezbylo nic jiného než chodbou rychle proběhnout.
   Chodba končila na okraji lesa. Tady se ještě Martin vyznal. Někdy ho sem posílal kuchař, aby nasbíral bobule, ořechy a houby.
   Ale čím hlouběji do lesa se dostával, tím více se Martin bál.
   Jaké podivné zvuky slyšel kolem sebe! Jestlipak už lupiči nečíhají v houštině? Stromy jako by měly tisíce očí. A cesta je tak daleká!

PAUZA, otázka: Co by se dál mohlo přihodit? (Když děti řeknou, že neví, tak můžete třeba říci: Já odhaduji, že potká hodného pocestného a ten mu poradí cestu přes jinou část lesa. Nebo vás napadne jiná předpověď. Zeptejte se dítěte, zda si to také myslí nebo co by se mohlo stát ještě jiného. Když dítě neví, obvykle potřebuje nějaký model, který by mohlo napodobit. Budete-li říkat své předpovědi, dítě se možná také přidá se svým odhadem. Nebo bude ten váš rozporovat a zdůvodňovat, proč si to nemyslí, a to už je také skvělé.)

   Martin se cítil unavený. Po několikahodinovém pochodu byly jeho nohy stále těžší a těžší. Nedalo se nic dělat, musel si na chvilku odpočinout.
   Zcela vyčerpaný si sedl na kámen a svěsil hlavu.
   „Tak sám na cestě?“ uslyšel náhle hlas.
   Martin sebou trhl. Z ničeho nic stála před ním žena.
   Naštěstí nevypadala nebezpečně. Jenom její oblečení bylo chudobnější než to, které nosili lidé na hradě. A na zádech nesla koš plný různých bylin.
   „Kdo… kdo jste?“ koktal Martin.
   „Jsem čarodějka,“ odpověděla žena.
   Martin úlekem vyskočil.
   „Žádný strach,“ usmívala se žena. „Lidem je jen divné, že sbírám v lese bylinky. Každá žena, která to dělá, je dříve nebo později označena za čarodějnici.“
   O tom už Martin slyšel.
   „A co tu děláš ty?“ zajímala se žena.
   Martin jí vyprávěl o příkazu hraběte.
   „Musíš tedy ještě hlouběji do lesa,“ řekla žena starostlivě. „To je opravdu nebezpečné. Ale znám lest, která ti pomůže jít bezpečně dál.“

PAUZA, otázka: Napadá tě, co by mohla žena vymyslet? Čím by Martinovi mohla pomoci

   Martin pozoroval, jak žena vyndala ze svého koše dvě bylinky, a dříve než mohl něco říci, udělala mu šťávou z jedné rostlinky v obličeji tmavé skvrny.
   Potom podala Martinovi druhou rostlinu. „Teď budeš žvýkat tuhle kytičku. Tvůj dech pak bude páchnout a lupiči si budou myslet, že máš nakažlivou nemoc. Věř mi, nic nepoleká tu lůzu víc.“
   Vyjde to? Zkusit to může!
   „Hodně štěstí!“ volala za ním čarodějnice, když se opět vydal na cestu.
   Martin už šel hodnou chvíli, když tu náhle vyrazily z křoví dvě otrhané postavy.

PAUZA, otázka: Co se asi stane teď? Bude fungovat lest s bylinkami?

   Chtěly se na Martina vrhnout, ale uviděly na jeho obličeji fleky. Lupiči ztuhli.
   „Ježíšmarjá!“ klel starší. „Má neštovice!“
   Martin zhluboka dýchal.
   „A už smrdí docela hnilobou!“ řval druhý.
   Stejně rychle jako se vynořili, zase zmizeli.
   Martinovo srdce prudce bušilo, ale přesto se musel smát. Oba dva docela pěkně ošidil!
   Martin se vydal vesele na poslední část cesty. Před večerem dorazil k sousednímu hradu.
   Rychle se ještě zastavil u potoka, vydrhnul si fleky a dočista si omyl obličej.
   Potom spěchal k hradní bráně a předal strážnému prsten od hraběte.
   „Zaneste ho vašemu pánovi,“ prosil Martin, „potřebujeme pomoc v boji proti nepřátelům.“
   Martinovi se ulevilo. Splnil příkaz. Obléhání jeho domovského hradu určitě brzy skončí!

KONEC, otázka:

Které místo ti připadalo v příběhu nejnapínavější? Bál ses někde o Martina?

Jak jsi spokojený se závěrem příběhu? Pokud ne, jak by měl podle tebe skončit? Co mu podle tebe chybí?

Vzpomínáš si na nějakou situaci, kdy ses musel také tolik překonat jako Martin?

Zdroj: Lydia Hauenschildová, Středověk, Thovt 2008.

Technický popis zadání

Naše škola využívá služeb Office 365, pro vzdálenou výuku jsme zvolili prostředí Teams. Žáky na hodinu čtení upozorní e-mail, nebo kalendář, nebo příspěvek v prostředí Teams. Viz obrázek.

  1. Vytvořil jsem formulář v aplikaci Microsoft Forms.

Pro ty, kdo mají možnost použít Office365 – odkaz pro úpravy: https://forms.office.com/Pages/ShareFormPage.aspx?id=ipYnPYFU3E2J_40BdFpLxn5I_y61lN5EqZXjeh-_SgRUODhES1FIRTVSU1pKTFc1NDIyQU44UTgyWi4u&sharetoken=EE58Y5ADTT3xKomvK8uA

  • Vytvořil jsem 3 schůzky na stejný čas, abych mohl pozorovat dění
  • Žáci se připojili do schůzky, Žáci si otevřeli odkaz, který obdrželi bezprostředně před začátkem hodiny.
  • Někdo nasdílel obrazovku a pokračovali podle pokynů ve formuláři.
    • Čeká vás přibližně dvoustránkový příběh. Během čtení se pětkrát zastavíte. Při každém zastavení si přečtete otázku, promyslíte odpověď a důkladně ji prodiskutujete s členy skupiny. Každý si zapíše do svého pracovního listu svoji odpověď. Důležitější, než pravopis či délka odpovědí, je DISKUSE O NÁPADECH. Jak na to? 1) Zvolte jednoho, kdo bude sdílet obrazovku. 2) Pokud je vás více než 5, zvolte moderátora. 3) Postupujte společně, někdo může úryvky předčítat nahlas.
  • To je vše, učitel pouze pozoroval, zasáhl v momentech, kdy technické či komunikační nedorozumění bránila ve spádu hodiny a zážitku z četby.

Ukázky práce žáků:

Co myslíš, bude nebo nebude Martin potěšený, že ho hrabě pověřil takovým důležitým úkolem? Proč?  Já si myslím, že bude, protože může dokázat jak je spolehlivý a příště ho můžou pověřit na těžší úkol.  Ne, protože ryskuje život.  
Napadá tě, co by mohla žena vymyslet? Čím by Martinovi mohla pomoci?  Možná nějaké tajné cesty. Neboť ho udělá neviditelným.    Mohla by mu pomoci tím, že mu dá část bylin.  
Které místo ti připadalo v příběhu nejnapínavější? Bál/a ses někde o Martina?  To kdy se před ním zjevila ta osoba, moc jsem se o něj nebála věděla jsem že to zvládne.  Kdy někoho musel uvidět. Vůbec jsem nevěděla koho uvidí.  
Jak jsi spokojený se závěrem příběhu? Pokud ne, jak by měl podle tebe skončit, Co mu podle tebe chybí?  Mohli ho třeba honit až k hradu.Nějaké boje.Mně chyběla bojová atmosféra.  Že se potká s králem.   Chybí drak!!  
Vzpomínáš si na nějakou situaci, kdy ses musel také tolik překonat jako Martin? Pokud nechcete psát, nahrajte ji na hlasový záznam a pošlete učiteli do chatu.  Když mě na lyžáku někdo pozval na Diskotéku a já jsem řekla ano, a celou Diskotéku jsem se styděla. (Nic jiného mě nenapadá.)  Já jsem jednou v Hamrech obíhala ve tmě zahradu a můj strejda na mě bafnul. Já myslela, že ho zabiju!!  
Jaká část hodiny mi přišla nejpřínosnější.  Když jsme se domlouvali, co k otázce napíšeme.Když jsme si povídali    jak potkal čarodějnici, protože čarodějnice nemusí být vždycky zlá.Odhady textu.  

Autor lekce: Jakub Svatoš (s využitím otázek k textu od Květy Krüger)