Martin sebou trhl. Z ničeho nic stála před ním žena.
Naštěstí nevypadala nebezpečně. Jenom její oblečení bylo chudobnější než to, které nosili lidé na hradě. A na zádech nesla koš plný různých bylin.
„Kdo… kdo jste?“ koktal Martin.
„Jsem čarodějka,“ odpověděla žena.
Martin úlekem vyskočil.
„Žádný strach,“ usmívala se žena. „Lidem je jen divné, že sbírám v lese bylinky. Každá žena, která to dělá, je dříve nebo později označena za čarodějnici.“
O tom už Martin slyšel.
„A co tu děláš ty?“ zajímala se žena.
Martin jí vyprávěl o příkazu hraběte.
„Musíš tedy ještě hlouběji do lesa,“ řekla žena starostlivě. „To je opravdu nebezpečné. Ale znám lest, která ti pomůže jít bezpečně dál.“
?
Martin pozoroval, jak žena vyndala ze svého koše dvě bylinky, a dříve než mohl něco říci, udělala mu šťávou z jedné rostlinky v obličeji tmavé skvrny.
Potom podala Martinovi druhou rostlinu. „Teď budeš žvýkat tuhle kytičku. Tvůj dech pak bude páchnout a lupiči si budou myslet, že máš nakažlivou nemoc. Věř mi, nic nepoleká tu lůzu víc.“
Vyjde to? Zkusit to může!
„Hodně štěstí!“ volala za ním čarodějnice, když se opět vydal na cestu.
Martin už šel hodnou chvíli, když tu náhle vyrazily z křoví dvě otrhané postavy.
Zdroj: Lydia Hauenschildová: Středověk. Thovt 2008.
Kompletní text a zadání si můžete stáhnout zde:
© Materiál připravily Květa Krüger a Kamila Bergmannová, Program RWCT, 2020.