„Pomoooc!“
Toník otevřel oči. Co to bylo? Krčil nos a mrkal do tmy.
„Pomoc!“
Tenounký hlásek zněl zoufale.
„Mami!“ zašeptal ustrašeně Toník. Nevěděl, jestli si má přes hlavu hodit peřinu anebo pelášit pryč.
„Maminko!“ vykřikl.
„Neboj, já jsem tady!“
Babička rozsvítila lampičku. Toníkovi se v hlavě rozsvítilo taky. Je u babičky a dědečka na prázdninách. Rodiče ho sem přivezli po předávání vysvědčení. Toník má první třídu za sebou. Domek, v kterém babička s dědou bydlí, je na konci vesnice blízko rybníka.
„Ty žáby dneska kvákají! Taky kvůli nim špatně spím,“ postěžovala si babička a šla zavřít okno.
„Někdo volal o pomoc!“ Toník rozespale mžoural do světla.
„Jdi ty,“ přibouchla babička okenní tabule. „Kdyby venku někdo volal, Ben by štěkáním zbořil barák. Něco divokého se ti zdálo. Není divu, po takovém zážitku! Vždyť ten děda nemá rozum. Spi. Určitě je po půlnoci!“
Zdroj: Petra Braunová, miničtení Splněné přání z časopisu Tečka, červen 2020.
Kompletní text a zadání si můžete stáhnout zde:
© Materiál připravily Květa Krüger a Kamila Bergmannová, Program RWCT, 2020.