Anežce bylo sedm let, když ji otec zasnoubil s Jindřichem, mladým římským králem.
Hned potom Přemysl Otakar I. poslal dceru ke dvoru rakouského vévody Leopolda Babenberského, aby si tam osvojila dvorské způsoby.
V čekání na sňatek prožila Anežka ve Vídni sedm let. Dny trávila ve společnosti vévodovy dcery Markéty. Spolu se učily, jedly u jednoho stolu. Jejich povahy se však od sebe lišily jako mělký potok od hluboké vody. Starší Markéta milovala dvorské slavnosti, turnaje a obdiv mladých rytířů, Anežka raději chodívala pomáhat do chudinského špitálu. Tam ji potřebovali, mezi ubožáky cítila, že její život má smysl.
Jednoho dne vtrhla Markéta do Anežčiny komnaty jako vichřice.
„Anežko, už to víš? Máš tady ženicha! Herold ohlásil jeho příjezd, pojď honem. Podíváme se, jak je hezký, tvůj Jindřich!“
Markéta se přitiskla ke kamenné hraně okna a daleko se vyklonila.
Anežčino srdce se roztlouklo jako splašené. Té chvíle se už tolik let současně obávala i se na ni těšila, až úplně zapomněla, že jednoho dne doopravdy přijde. Vmáčkla se do okna vedle Markéty.
Na nádvoří právě vjížděli rytíři s korouhvemi římského krále. Drahocenná italská zbroj jezdce v jejich čele napovídala, který z nich je Jindřich. Neměl přilbici a jeho vlasy, zcuchané jízdou, byly černé jako srst jeho ušlechtilého koně. Pohyby, držení těla, smích i všechno na něm jako by bylo lehké a větrné. Dvě dívčí tváře v okně neunikly jeho všímavému pohledu. Pokynul jim a Markéta mu zamávala.
Anežka zrudla a stáhla se do bezpečí.
Zdroj: Alena Ježková: Příběhy českých knížat a králů, Albatros 2007.
Kompletní text a zadání si můžete stáhnout zde:
© Materiály připravily Květa Krüger a Kamila Bergmannová, Program RWCT, 2020.