Majitelem džungle – ukázka

PŘED ČTENÍM:
Dnešní příběh se jmenuje Majitelem džungle. Napadá tě, co by to mohlo znamenat? Myslíš, že je možné vlastnit džungli?

   „Konečná.“ Děda vypnul motor. Dojeli na parkoviště u letištního terminálu.
   „Ale ne pro nás,“ poznamenal Pavel.
   „To je fakt,“ přikývl dědeček. „Musíte ještě celých čtrnáct hodin letět, potom cesta s tím…“
   „Jak to?“ přerušil ho Pavel. „Myslel jsem, že už dnes večer budeme v Kostarice.“

PAUZA, otázka: Víš, kde je Kostarika? V kterém světadíle?
Máte-li doma mapu, tak si ukažte Evropu, v ní Českou republiku a Ameriku a v ní Kostariku (můžete ji najít i na počítači na www.mapy.cz).


   „Taky že budeme,“ řekl Pavlův tatínek a otevřel kufr auta. „Ale víš přece, že existuje časový posun. Proto dnes budeme muset na večer čekat trochu déle.“

PAUZA, otázka: Časový posun – tady to bude chtít asi také vaše vysvětlení.

   „Ach jo,“ povzdychl si Pavel nešťastně. Na dnešní den se tak těšil! Ve svých snech se už mnohokrát procházel pralesem. Pokřikovali tu pestrobarevní ptáci, vřeštěly divoké opice a cvrkal všudypřítomný hmyz.

PAUZA, otázka: Nač se Pavel tolik těší? Co asi budou v Kostarice prozkoumávat?

   „Těch pár hodin navíc už přece zvládneš,“ řekl děda a vtiskl Pavlovi do ruky obálku. „Tady máš, to je můj dárek k narozeninám. Ale neotvírat dřív než ve středu, slyšíš?“

PAUZA, otázka: Co by to mohlo být? Čím mohl dědeček Pavla obdarovat?

   Pavel přikývl a zamumlal: „Děkuji.“ Narozeniny, jasně! Úplně na ně zapomněl. Ale copak mu děda nechtěl náhodou dát fotbalový míč? Pavel potěžkal obálku.
   „Fotbalový míč tam není,“ zasmál se děda. „Ale stejně ti to udělá radost!“
   Pavel se těšil už teď. Ale nejdřív ze všeho se těšil, jak konečně poletí letadlem. I když to bude trvat tak nepochopitelně dlouho.

Řidič minibusu vypnul motor: „Všichni vystupovat!“ Dojeli na parkoviště.
   „Dál se  jde pěšky,“ řekl José [chosé], vedoucí zájezdu, a žertovně dodal: „Ovšem bez klimatizace.“

PAUZA, otázka: Kde teď v příběhu jsme? Co je asi nyní čeká? (Také se můžete zeptat, jestli je možné z něčeho poznat, že už jsou v Kostarice → jméno průvodce, narážka na klima.)

   Pavel se zasmál. Ten José je ale vtipálek! Vyzvedl je v hotelu už hodně brzy ráno a po nekonečné cestě teď konečně dojeli k džungli. Tropický deštný prales se před malou skupinkou turistů zvedal jako vysoká, temná a neproniknutelná stěna.
   „Zůstaneme pěkně pohromadě,“ řekl José. „Já půjdu vpředu. Carlos [karlos] vzadu.“ Carlos byl jejich řidič.
   Vyšlapaná stezka je vedla přímo do džungle, která byla s každým metrem hustší a tajemnější. Liány a kapradiny se ovíjely kolem obrovských stromů. Ve vzduchu byla cítit hniloba a vlhká půda. Pavel se začal silně potit. V tíživém dusnu byly jeho gumové holínky stále těžší. Nejraději by si je vyzul. Když se podíval vzhůru, vysoko nad hlavou viděl husté koruny obrovských stromů, které propouštěly dolů jen velmi málo světla. Ale až doteď nezahlédli vůbec nic opravdu zajímavého. Takhle si tedy džungli nepředstavoval!

PAUZA, otázka: Co myslíš, že Pavel od džungle čekal? Proč je teď nespokojený?

Zdroj: Rainer Crummenerl, Džungle, Thovt 2010.

Kompletní text a zadání si můžete stáhnout zde:

© Materiály připravily Květa Krüger a Kamila Bergmannová, 2020.