Kavka – ukázka

Bedřich měl hlad, že by s ním mohl vysekávat díry do ledu.
   A že by bylo do čeho sekat: už od rána šel bílou krajinou, ze všech stran zalehnutou šedivým obzorem. Mráz mu poštípal tváře napřed dočervena, pak doběla, a boty mu od podrážek studeně mokly. A teď ještě ten hlad.

PAUZA, otázka: Dá se z tohoto úryvku poznat, v jakém ročním období se bude bajka odehrávat?
Podle čeho se to pozná, podle jakých slov?

   U cesty leželo pár klád, zarostlých kožíškem jinovatky. Bedřich si na ně ztěžka sedl a z kapsy vytáhl krajíc chleba: jen tak bez ubrousku, pomačkaný, suchý. Než se stačil zakousnout, seděla na bílé hroudě před ním kavka. Kdoví kde se tu vzala.
   „Krá-ha-há,“ vylétlo jí ze zobáku. Mohlo to znamenat „to máme ale počasí“ stejně dobře jako „dej mi taky kousek“.  Bedřich si nevybral ani jedno a mlčky se zakousl do chleba.
   „Krá-kra-a-á,“ ozvala se zase kavka. Bedřich chtěl znovu nerozumět – když vtom jí zakrákalo v břiše stejně jako před chvílí Bedřichovi.

Zdroj: Jiří Dvořák, Slepice a televize, Baobab 2011.

Kompletní text a zadání si můžete stáhnout zde:

© Materiál připravila Květa Krüger a Kamila Bergmannová, Program RWCT, 2020.