Kritické listy 9

Po několika seminářích kritického myšlení měla jsem, poněkud jednostranně vyčerpaná, strávit večer v nepedagogické společnosti. V zájmu zachování zdravého odstupu od toho, čím se stále více zabývám (školstvím), těším se občas na společnost, kde mi organizovaná činnost formující osobnost člověka „nehrozí“.

Po chvíli konverzace se ovšem řeč stočila na to, co právě dělám. Okamžik pro tento úvodník byl osudový. Půvabná dáma v krásných šatech zbystřila pozornost: „Cože to děláte?“

Intonujíc do výrazné tečky, abych vzápětí mohla pochválit její šaty, zopakuji, že „lektorku programu, který se jmenuje Čtením a psaním ke kritickému myšlení.“ Můj nádech přerušil bezmála obviňující výkřik: „Tak to jste vy?! A Začít spolu taky děláte?!“ I když tuším, že si nijak nepolepším, odpovídám po pravdě, že je to program, který je Kritickému myšlení velmi blízký, a že chystáme společnou knihu. Nasadí poněkud učitelský výraz: „Výborně! To mi určitě vysvětlíte, do čeho se náš ředitel asi tak mohl zbláznit! Já už mu x let dělám na škole dramaťárnu, projekty, v zeměpise vyrábíme s dětmi nabídkové katalogy pro cestovní kanceláře, jindy zas píšeme encyklopedii o zvířatech, dávno učivo nerozděluju jen na předměty, pracujeme ve skupinách… A myslíte, že se za ty roky přišel podívat, co a jak dělám? Ani jednou. Myslíte, že je v pořádku, že aniž ví, jak učím, chce mě teď nahnat na nějaké Začít spolu nebo Kritické myšlení? Celé roky jsem k tomu, co dělám, žádné školení nepotřebovala, a najednou ho potřebuju? Celé roky jsem bezproblémová, a najednou mám problémy a musím se jít školit? Navíc ve věcech, které dávno dělám i bez školení?“ Uleví se mi, že láva jejích argumentů není namířena ani tak proti našim programům, jako spíš proti řediteli, který v tomto případě asi pochybil. „On je výborný ředitel, manažerské schopnosti má skvělé, ale copak mi může něco doporučovat a přitom nevědět, jak učím?!“ Chudák ředitel, jde mi hlavou, myslí to asi dobře, a místo aby mu učitelka s tak velkou mírou zaujatosti byla oporou, má teď z ní nepřítele! A zdá se, že naše programy též.

Ale jak náš rozhovor přitlumil na emocích a nabíral na věcnosti, loučíme se s příslibem, že já se přijdu podívat do jejího vyučování a ona zase navštíví některou z našich dílen.

Ve vyučování (u něhož byl se mnou i pan ředitel) měly děti především rychle a správně odpovídat na otázky: „Jak se jmenoval vojevůdce Leopolda II.?“ „Vymyslel to K. B. Presl.“ „Z jakého do jakého města jezdila drezína?“ „Napsala to B. Němcová.“ Vyučování připomínalo televizní soutěž. A to i v té části, kde bylo dovoleno pracovat ve skupině. Nejrychlejší napsal odpověď a běžel s ní ke stolu paní učitelky. Zbylé členy ve skupině ke spolupráci nepotřeboval, ale bod navíc získala celá skupina. V literární výchově soutěž pokračovala: „Já vám přečtu ukázku a vy mi na papírku přinesete název a autora díla.“ Obstála jsem. Úryvek totiž obsahoval slovo dudy.

(Přemýšlím, kolik let mi trvalo, než jsem pochopila, v čem může být škola jiná a kolik let uplynulo, než jsem první „jinou“ hodinu připravila pro ostatní.)

Nebýt toho náhodného setkání a velké míry otevřenosti paní učitelky, nedorozumění mohlo zůstat dvojí: Na základě nedostatku komunikace mezi ředitelem a onou učitelkou mohly být předem negativně přijímány programy, které „za nic nemohou“. Druhé nedorozumění mohlo přetrvávat, kdyby se paní učitelka měla i nadále domnívat, že to, čemu učíme, ona už dávno dělá. Stačilo uznat, že její způsob výuky musí být pro ni velmi náročný, ale zároveň ji upozornit, že principům pedagogiky vycházející z dítěte, neodpovídá; paní učitelka se tedy nemusí obávat, že by ji někdo v našich kursech vyučoval něčemu, co ona už „dávno praktikuje“.

Zdá se, že jedno nedorozumění je příkladem toho, že bariéry vznikají dříve, než se stačíme setkat. (Ať už ředitelé se svými učiteli nebo učitelé s lektory našeho vzdělávacího programu.) K druhému nedorozumění dochází, když má učitel dojem, že vše, co mu naše kursy nabízejí, už dávno dělá. Jedno nedorozumění nastává z poruchy komunikace, druhé je z nepochopení. K překonávání obého by mohl a měl sloužit i tento časopis.

Stalo se

Lektoři KM se sešli v Unhošti, H. Košťálová

Duhová konference – tři programy v jedné škole, O. Hausenblas

Prohlášení na závěr konference – viz Duhová konference

S verši Ch. Morgensterna, E. Kašparová

Co nového u nás

Akreditace

O certifikaci (viz sekce Co děláme – Certifikace)

Co nového jinde

Vzdělávání a zdraví jako partneři, H. Košťálová

Romské děti nastupují na střední školy, K. Marques

Inovácie v škole 2002, J. Kmentová, V. Beran, N. Rutová

Jak byl vyvinut třífázový model učení, H. Košťálová, J. Steelová

EUR očami učiteľov, A. Petrasová

Lekce a komentáře

Modelová příprava z geografie, M. Marada

Kritické myšlení ve výuce přírodovědy, T. Pyl

Matematika ve 4. ročníku gymnázia, J. Škrobánková

Helemese, já to dokážu! N. Parish

Dílna psaní v 5. ročníku ZŠ, J. Králová

Zkusme pojmenovat strach, V. Strculová

Portfolio ve 3. ročníku základní školy, A. Tomková, V. Strculová

Psaní v cizím jazyce, A. Rušarová

Klonování v angličtině, H. Němcová

Škola v literatuře

Kapitola z dosud nepojmenované knihy, P. Rut

Rodiče a my

Anketa KL – 3 otázky pro rodiče

Jak myslet kriticky s rodiči, B. Staňková

Rada rodičů v Portlandu, H. Košťálová

Texty

Argumentační esej na gymnáziu, J. Kmentová

AE, K. Bergmannová

Přečetli jsme

David Gruber: Řečnické triky, J. Kollárová

Petra Hůlová: Paměť mojí babičce, J. Kmentová

Z redakční pošty

Kam mě posunul kurs RWCT?, P. Besedová

I z reformy se může stát mrtvá ideologie, J. Feřteková

O elitářství, Z. Bělecký

Nabídky

[poznámka – nabídky najdete pouze v papírové verzi KL, na webu je vzhledem k velkému zpoždění neumisťujeme]

Varianty – Interkulturní vzdělávání

Varianty – přihláška

CD – ROM Čítanka o holocaustu

Ke kořenům naší ústavnosti

Z katalogu SbS ČR

Letní školy KM 2003

Přihláška k certifikaci

Přehled kursů H. Grecmanové, E. Urbanovské, P. Novotného

Informační a nabídková síť programu RWCT

Přihláška do sítě RWCT – KM

Posilující výpisky z četby

Zdeněk Kratochvíl – Výchova, zřejmost, vědomí (Herrmann a synové, 1995, 199 str.)