Milí čtenáři,
na setkáních s učiteli velmi často zaznamenáváme poptávku po dalších a dalších metodách na rozvoj čtenářství. Toto populární téma je podporováno i zájmem ze strany důležitých institucí (ČŠI, VÚP). Učitelům však pouhé metody k ničemu nebudou. Stejně jako učitel, který zavádí metody aktivního učení, musí mít třídu „ve svých rukách“, dobře ji vést a řídit, i učitel čtení s porozuměním si musí vytvořit pro náročnou práci vhodné podmínky.
Rozvíjet čtenářskou gramotnost žáků můžeme pouze v případě, že učitelé spolu s ředitelem budují čtenářsky podnětné prostředí. Jedním z důležitých složek takového prostředí je i volný přístup ke knihám. Čím kratší a přímější je cesta čtenáře ke knize, tím lépe. Ideálním řešením jsou třídní knihovny, které mohou nahradit nedostatky školních, veřejných a domácích knihoven. Jak vyplývá z různých výzkumů, o kterých se dočtete v tomto čísle Kritických listů, třídní knihovna, která obsahuje atraktivní knihy, je dobře organizovaná a jejíž výpůjční systém je jednoduchý, může výrazně ovlivnit množství pravidelných čtenářů ve třídě.
Dovolím si zde prezentovat několik fakt zjištěných v dotaznících, které doprovázely výzkum PIRLS v roce 2001 (a byly uveřejněny v publikaci I. Kramplové a E. Potužníkové Jak (se) učí číst):
„V České republice školní knihovny příliš využívány nejsou. Školní knihovny navštěvuje alespoň jednou týdně pouze třetina těch žáků, které je mají ve škole k dispozici, mezinárodní průměr je 60%, průměr anglicky mluvících zemí dokonce 80%. Třídní knihovny nejsou příliš dobře vybaveny a k dispozici je má pouze o málo více než polovina žáků.
Česká republika je jednou z devíti zemí, kde využívání třídních knihoven souvisí s výsledky žáků. Žáci, kteří u nás využívají třídní knihovny denně, dosahují v průměru o 15 bodů lepších výsledků než ti, kteří třídní knihovnu buď vůbec nemají, nebo ji sice mají, ale využívají ji méně často.“
Co z toho vyplývá? Přestože je slovo škola synonymem pro vzdělávání, a přestože vzdělávat se bez knih je nemožné, v našich třídách a školách knihy chybějí. Naše školy jsou stále místem, kde se předávají informace, nikoli místem, kde žáci sledují a napodobují „mistra“ – učitele, jak informace vyhledává a zpracovává. Až pochopíme podstatu této změny a způsob výuky se změní, bez knih se ve školách neobejdeme.
Kateřina Šafránková
Obsah
K úvaze
Třídní knihovny, K. Šafránková
Jaké máte zkušenosti s třídními knihovnami?, K. Šafránková
Rozhovor se zahraničními odborníky
Proč rozlišovat mezi čtenářskou strategií a dovedností?, O. Hausenblas
Lekce a komentáře
Tvořím si knihu, J. Kolářová
Slavnost čtení, M. Olšáková
Na pomezí života a smrti, M. Olšáková
Dílna čtení – plujeme mezi žánry, H. Prchlíková
Vykřikují, J. Budíková
Představujeme učitele a lektory KM
Jaroslava Budíková
Co se děje u nás v kritickém myšlení
Průřezová témata a čtenářství, O. Hausenblas, H. Košťálová, K. Šafránková
Co se děje jinde
My tam hrali hry a sbirali houba, E. Bělinová
Využití interaktivní tabule v předmětu čeština pro cizince, L. Matoušová
Místo pro život podruhé, E. Zirhutová
Lom Špic, E. Zirhutová
Škola v literatuře
Principálova dcera, J. Gaarder
Přečetli jsme
Knihy pro děti a mládež
Citáty
Karel Černý: Vzdělanostní společnost po česku? Rozhovory o životě a škole pro 21. století. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2009.