Byla studená a temná noc.
„Poslouchej, jak mezi stromy skučí vítr,“ řekl Kvak. „Tohle je ten pravý čas na strašidelné povídání.“
Žbluňk se hlouběji přikrčil do křesla.
„Žbluňku,“ zeptal se Kvak, „copak ty se nebojíš rád? Nemáš rád ten pocit, když ti běhá po zádech mráz?“
„Tím si nejsem tak úplně jistý,“ odpověděl Žbluňk.
Kvak připravil konvici horkého čaje, pak se posadil a začal vyprávět.
Zdroj: Arnold Lobel: Kvak a Žbluňk se bojí rádi, Albatros 2014.
Kompletní text a zadání si můžete stáhnout zde:
© Materiály připravily Květa Krüger a Kamila Bergmannová, Program RWCT, 2020.